Bytový second hand není za hubičku. Kupci v Praze během pandemie ušetřili proti novostavbě 11 procent

Kdo nemá na nové, musí sáhnout po second handu. Na leckterém zboží tak lze výrazně ušetřit, v případě bytů to ale tak moc neplatí. Na největším tuzemském trhu v Praze činila v době pandemie průměrná nabídková cena prodaného staršího bytu zhruba 96 tisíc za metr čtvereční. U novostaveb to bylo 108 tisíc za metr čtvereční. V případě padesátimetrového bytu tak kupující na second handu ušetřil 600 tisíc, tedy zhruba 11 procent. Vyplývá to z dat analytické společnosti Realtify za dobu od poloviny loňského března do poloviny letošního června. Jde přitom o nabídkové ceny bytů, které přestaly být inzerovány, protože našly svého kupce.

Průměrná nabídková cena nových bytů v metropoli prolomila hranici 100 tisíc korun za metr čtvereční v roce 2018. Statistiky ukazují, že u této magické hranice se už za poslední rok pohybují i byty z druhé ruky. Éra levných peněz a stoupající inflace výrazně nahrává poptávce po nemovitostech, přičemž nabídka novostaveb je omezená.

Za tím, že cenový rozdíl mezi prodanými novými a staršími byty nebyl v průměru tak výrazný, jsou ale i další faktory. „Hraje tam roli čas. Second hand je dostupný hned, nemusíte čekat rok dva tři na dokončení výstavby, protože vše, co je dnes dokončeno, už je vyprodáno. Čili porovnáváme ceny bytů, které jsou k dispozici ihned, s cenami bytů, které budou k nastěhování v průměru za dva roky,“ říká spoluzakladatel a generální ředitel developerské skupiny GARTAL Ing. Rostislav Petchenko. V praxi to znamená, že v případě nového bytu na investici kupující ještě dva roky nemůže inkasovat nájemné, a pokud jej chce užívat sám, musí zase ještě dva roky bydlet v pronájmu.

S faktorem času pak souvisí i otázka, na jak dlouho banka garantuje podmínky hypotéky. „Teď je určitý tlak na zvýšení úrokových sazeb, i proto mohou lidé volit jistotu second handu, který je ihned k dispozici. Což zvedá poptávku a ceny,“ vysvětluje Petchenko. V neposlední řadě se může v cenovkách starších bytů projevit jejich vybavení nábytkem nebo parkovací stání a sklep, které se obvykle u novostavby počítají zvlášť. „V cenovém průměru se samozřejmě projeví i lokalita, starší byty v historickém centru ho pochopitelně výrazně zvedají,“ dodává Petchenko.

Historický střed města cenové hitparádě podle dat Realtify vcelku logicky vévodí – nejdražší starší byty se v pandemii prodaly na Malé Straně, kde byly inzerovány za průměrných 148 tisíc za metr. Za obdobnou cenu následovalo Staré Město a Josefov. Nové Město už bylo těsně pod 130 tisíci korun. Sto a více tisíc byl přitom průměr v téměř třetině ze stovky pražských lokalit, které Realtify zahrnula do sledování. Patřily sem nejen čtvrti jako Vinohrady, Karlín, Dejvice či Smíchov, ale třeba i Jinonice, Lochkov, Ďáblice nebo Dolní Chabry.

Rozlévání vyšších cen dál od širšího centra je podle Petchenka důsledkem vysokého převisu poptávky. „Dokud se nezmění legislativa a nezavedou se veškeré novinky, které má přinést nový stavební zákon, tak se to těžko změní,“ soudí generální ředitel Gartalu.

Kdo chtěl ušetřit výrazněji a neutratit za padesátimetrový byt výrazně víc než 3,5 milionu, tedy kolem 70 tisíc za metr, musel na samou periferii, do obcí zahrnutých do katastru Prahy, jako jsou Újezd nad Lesy, Miškovice nebo Vinoř. Pod nabídkovou cenu 80 tisíc za metr čtvereční se kupující v průměru dostali ještě například ve Štěrboholech, Komořanech nebo Čakovicích.

Synonymem láce už tak není panelák, ale lokalita. „Ta je dnes opravdu zásadní. Paneláky jsou přitom často umístěny relativně dobře, na sídlištích s veškerou infrastrukturou. Některé už jsou navíc zrenovované, mají zateplení a nové rozvody. S dispozicemi si moc nepohrajete, parametry hluku jsou o něco horší, ale i některé novostavby se staví tak, že to není žádná sláva, takže panelák se jim může kvalitou blížit,“ říká Petchenko.

Sám by však dal určitě přednost novostavbě, která těží z vývoje stavebních technologií a podléhá záruce.

Prohlédněte si nemovitosti u metra