Zateplení a kvalitní okna už nestačí. Do bytů přicházejí další energeticky šetrné technologie

Tepelná čerpadla, rekuperace vzduchu, solární panely nebo využití dešťové či takzvané šedé vody. Řešení, kterými se dnes developeři snaží odlišit svou nabídku, se časem stanou v bytových projektech nezbytností. Nové domy jsou už dnes energeticky úspornější než před jednou dvěma dekádami. Požadavky se ale stále zpřísňují. Zateplení a kvalitní okna už potřebnou úspornost samy nezajistí, ke slovu přicházejí další technologie. Náklady na výstavbu tak rostou, což se odráží v cenách bytů. Jejich majitelé se ale zase mohou těšit z nižších provozních výdajů za bydlení.

„Legislativa jasně říká, že domy mají být stále úspornější, aby spotřebovaly méně energie nebo aby ji čerpaly z obnovitelných zdrojů. Obrazně řečeno, ze stejného objemu energie lze dnes obsloužit větší množství bytů než v minulosti,“ říká projektový ředitel v developerské skupině GARTAL Jan Ponomarev. Na druhé straně ale v domácnostech přibývá nejrůznějších elektrických zařízení, která mohou spotřebu zvyšovat. „Spotřeba ze strany uživatelů bytů v některých případech narůstá, ale vyvažuje se to úspornějšími technologiemi, které zajišťují provoz domu,“ vysvětluje Ponomarevův kolega z GARTAL Vít Brainhof.

Tři nemusí být víc než dvě

Největší díl spotřeby energie v bytových domech stále představuje vytápění a příprava teplé užitkové vody. Základem je kvalitní zateplení, jehož efekt už se ale dostal na určitý strop. „Dnes je standard nějakých 20 centimetrů minerální vaty či polystyrenu, když dáte místo toho 50 centimetrů, zlepšení nedosáhnete,“ říká Ponomarev. Samozřejmě ani izolační materiály se nepřestávají vyvíjet a fenolové či polyuretanové pěny pomohou díky své vysoké izolační schopnosti při malé tloušťce v místech, kde silná vrstva izolantu vadí, nebo řeší detaily, když je cílem vytvořit supertěsnou obálku budovy.

Neméně důležitá jsou okna, jimiž teplo utíká mnohem víc než stavební konstrukcí. „Okna se stále zlepšují, ale od jejich určité velikosti už je také spletité zkombinovat potřebné izolační vlastnosti s mechanikou, aby se okno ještě dalo otevřít,“ říká Ponomarev. A dodává, že okno s trojsklem nemusí být vždy nutně lepší než okno s dvojsklem, protože záleží rovněž na vlastnostech samotného okenního rámu – tedy na celkové konstrukci okna a jeho tepelně izolačních schopnostech. Dalším ne zcela zanedbatelným aspektem tloušťky zasklení je například parametr solárního faktoru, který vyjadřuje, kolik sluneční tepelné energie okno propustí do interiéru. V neposlední řadě hraje roli tloušťka skla i s ohledem na útlum hluku, jeho tři vrstvy mohou mít horší akustické vlastnosti.

Nicméně aby dnes budovy splnily nároky na co nejnižší energetickou náročnost, je čím dál víc třeba nových technologií, například pro vytápění. „Dnes jsou zdrojem tepla pro topení i přípravu teplé vody standardně výměníky napojené na teplovod nebo kondenzační kotle s vysokou účinností. Cestou blízké budoucnosti budou tepelná čerpadla. Tato technologie je investičně dražší a bude se to muset promítnout do ceny. Ale časem se nejspíš stanou standardem,“ říká Ponomarev. Technologie „obrácené lednice“, která umí nasát teplo z okolního prostředí a posílá je do domu, zatím do velkého developmentu proniká jako inovace, „vylepšení“, například pro přípravu teplé vody.

Běžnou součástí projektů se podle Brainhofa nejspíše stane i rekuperace vzduchu, tedy automatické větrání vzduchotechnikou, která zároveň umí omezit únik tepla. Princip je zjednodušeně takový, že čerstvý vzduch se dovnitř vhání užší trubkou, která je umístěna v širší trubce, již proudí vydýchaný vzduch ven. Tohle uspořádání zajištuje, že se teplo odsávaného vzduchu předává vzduchu nasávanému. Výhodou je nejen úspora energie ve srovnání s otevřením oken, ale i komfort pravidelného větrání, kdy kvalitu vzduchu kontrolují čidla. „V reálu málokdo pravidelně třikrát denně vymění vzduch v bytě pětiminutovým průvanem,“ dodává Brainhof.

Stále častěji se v nových projektech objevuje také zpětné využití dešťové či šedé vody. V prvním případě nejde o energetickou náročnost, spíše o environmentálně šetrné opatření, ve druhém už se energie šetří. V domě se totiž vytipují stoupačky, kudy bude odtékat nejvíce teplé užitkové vody, například z myček či sprch, tato voda se zachytí a pomocí tepelného výměníku se teplo z ní využije pro ohřev další vody.

Využití nacházejí čím dál více i fotovoltaické panely, které mohou pomoci se zmíněnou rostoucí spotřebou elektřiny. Dalším nastupujícím trendem jsou pak předokenní rolety, které zejména v letních měsících zabraňují přehřívání vnitřních prostor. Sníží se tak energetické nároky na případnou klimatizaci.

Standardem je Béčko

Odpověď na otázku, jak si který dům celkově stojí, dává Průkaz energetické náročnosti budovy (PENB). Pro laika poměrně složitý dokument zahrnuje i jednoduché grafické znázornění, jež lidé znají z elektrospotřebičů. Dnešní novostavby se obvykle řadí do kategorie B, tedy nízkoenergetického standardu. Nejvyšší kategorie A znamená pasivní budovu, která už se neobejde bez zmíněné supertěsné obálky a dalších „technologií budoucnosti“.

„Přijde mi, že boom zájmu o energetickou náročnost máme za sebou. Lidé se po tom pídili poté, co se stal v roce 2013 průkaz energetické náročnosti povinnou součástí nabídek bytů a domů k prodeji či pronájmu. Dnes už to klienti řeší méně, ale náklady na provoz bytu je samozřejmě zajímají,“ říká spoluzakladatel a šéf developerské skupiny GARTAL Ing. Rostislav Petchenko.

Lepší hodnocení energetické náročnosti však nemusí nutně znamenat levnější užívání bytu. „Může se stát, že áčková budova bude vycházet hůře než béčková. Náklady totiž nejsou jen o energiích, ale o celkovém nastavení domu, počtu bytů, velikosti společných prostor, frekvenci jejich úklidu. Velkou položku může představovat recepce,“ vypočítává Petchenko. GARTAL se podle něj ve svých projektech drží kolem 60 korun na metr čtverečních bez přímé spotřeby elektřiny v bytě, což je spodní hranice obvyklého rozmezí.

Prohlédněte si volné jednotky s velkorysými francouzskými okny