Bytový second hand není za hubičku. Kupci v Praze během pandemie ušetřili proti novostavbě 11 procent
Kdo nemá na nové, musí sáhnout po second handu. Na leckterém zboží tak lze výrazně ušetřit, v případě bytů to ale tak moc neplatí. Na tuzemském trhu v Praze činila v době pandemie průměrná cena prodaného staršího bytu zhruba 96 tisíc za metr čtvereční.
Dům poskládáte jako stavebnici, říká šéf GARTAL Stavební
Připomíná to výrobu v automobilce. Od dodavatelů přichází komponenty jako obklady, instalace, podlahy a řemeslníci je zabudovávají do ocelových či dřevěných modulů přesunovaných na páse. Z těchto modulů se pak na stavbě poskládá celý bytový dům.
Exkluzivní střešní byty v centru Prahy
V samotném srdci Prahy jen pár kroků od Václavského náměstí, vznikl projekt s názvem Louis Léger House disponující více jak dvěma desítkami luxusních bytových jednotek umístěných v secesní budově.
Nové byty v Praze loni zdražily o 11 procent a slevy vymizely.
Pražský realitní trh loni zaznamenal extrémy, které tu už dlouho nebyly. Výrazně poklesl počet nových bytů přicházejících do prodeje, zájem kupujících podporovaný hypotečním boomem byl naopak enormní.
Byty v Praze za poslední roky podražily o desítky procent. Někdo tomu říká realitní bublina, Ing. Rostislav Petchenko tento stav nazývá bytovou krizí.
Poptávka bytů v Praze výrazně převyšuje nabídku a ceny letí vzhůru. Důvod byl mnohokrát pojmenován: povolování nových staveb je tak zdlouhavé, že od žádosti o první razítko po kopnutí do země uplyne klidně deset let. Tuto krizi nedokážeme vyřešit bez nového stavebního zákona. Příslušný návrh leží ve sněmovně a jeho projednávání nelze označit jinak než jako chaos. Výmluvné je to, že už vznikly de facto tři různé verze.
Jako developer, který na tuzemském trhu působí řadu let, vidím v zásadě čtyři hlavní problémy a příčiny současného neutěšeného stavu. Za prvé, povolování stavby se řeší na příliš mnoha místech. Dotčených orgánů jsou desítky a stavitel musí u každého žadonit o souhlas či vyjádření. Tyto orgány pak často čekají jeden na druhý a nebere to konce. Za druhé, úřady nedodržují stanovené lhůty, každý se ohání svým výkladem, a co má být hotovo do 30 dní, trvá tři měsíce. Za třetí, do povolovacího procesu má přístup nesmyslně široký okruh účastníků – všech možných sousedů, zájmových uskupení a dalších. Stavební úřad je schopen do řízení zahrnout podle svého uvážení i nepřímé sousedy, kteří jsou od stavby vzdáleni třeba 100 metrů. Za čtvrté, stěžovatelé a odpůrci výstavby mají k dispozici téměř nekonečnou plejádu opravných prostředků, jako jsou námitky, odvolání, žaloby, dovolání. Z různých stavebních řízení je přitom zřejmé, že mnohdy nejde o projev vůle chránit své oprávněné zájmy, ale spíše o vydírání, které má developera přimět k nějakému protiplnění.
Řešením je tedy řízení co nejvíce centralizovat, například pod jeden stavební úřad, který další dotčené orgány osloví sám, omezit pravomoci třetích stran, nastavit rozumný mechanismus opravných prostředků a trvat na dodržování stanovených lhůt. V této souvislosti se hodně skloňoval návrh takzvané fikce souhlasu – když se úřad ve stanovené lhůtě nevyjádří, znamená to, že souhlasí. Musím říct, že mi to nepřijde jako rozumné řešení, určitě ne v případě samotného stavebního úřadu. Přeci jen, zemi máme jen jednu a asi nikdo nechceme, aby ji hyzdily stavební paskvily jen proto, že se nějaký úředník „zapomněl“ vyjádřit.
Oblíbené