Když se stavba zazelená, lahodí to oku a prospívá klimatu

Zeleň je příjemná na pohled, zadržuje vodu a zajišťuje příjemnější klima. Developeři s ní proto pracují stále kreativnějším způsobem nejen v případě, kdy staví rezidenční areály či celé čtvrti, ale i při výstavbě jednotlivých domů. Zeleň se, mnohdy na žádost stavebních úřadů, stává i běžnou součástí samotných budov. Má to širší souvislosti. Například Praha, místo nejintenzivnější nové výstavby v Česku, je převážně zelená, protože ji z 56 procent pokrývají lesy, parky nebo travnaté plochy. A tak by to mělo i zůstat.

„V Rezidenci Hloubětín jsme osázeli střechu a části horních teras extenzivní zelení. V okolí budovy jsme vysadili vzrostlé stromy. Městské části jsme poskytli dar na rekonstrukci přilehlého parku,“ vyjmenovává spoluzakladatel a generální ředitel developerské skupiny GARTAL Ing. Rostislav Petchenko.

Firma tak podle něj vzdává hold lokalitě, kde staví svůj projekt. „Pokud se podílíme na zkrášlení okolí, nebývají to velké náklady. Jde většinou o vyšší desítky nebo nižší stovky tisíc korun,“ říká Petchenko. GARTAL přitom nechce na podobných aktivitách stavět marketing svých projektů a neinzeruje je ani dopředu. Ani zákazníci se podle firmy po podobných věcech nijak intenzivně nepídí. „Investice do zeleně ale přinášejí benefit i obyvatelům v okolí. Beru to tak, že každý máme svou společenskou zodpovědnost,“ říká Petchenko.

Zároveň přiznává, že občas developera k výsadbě rostlin zaváže stavební úřad. Vychází se přitom z koeficientů zeleně daných územním plánem. Když developer vykácí stromy, aby měl místo pro stavbu, musí vysázet jiné. A pokud k tomu není prostor, přichází na řadu extenzivní zeleň na samotném projektu, na střeše, terasách či popínavé rostliny na fasádách.

Střechy se přitom dělají s extenzivní nebo intenzivní zelení. V první variantě je vrstva podloží pro vegetaci poměrně nízká, zpravidla od pěti do 15 centimetrů a používají se nízké odolné rostliny, které s takovým „podhoubím“ vystačí. Výsledkem je nižší zatížení střešní konstrukce. „Není to stavebně komplikované, jen to představuje nějaké výdaje navíc. Lidé si pohled na takovou zelenou střechu užijí jen z nějakého pražského návrší nebo na Google mapách, ale jsou tu i další příznivé efekty, jako lepší klima v horních patrech a zadržování vody, která by jinak odtekla do kanalizace,“ říká Petchenko.

Druhou variantou je intenzivní střešní zeleň, kdy je vrstva substrátu silnější, až do jednoho metru, a je tak možno osadit širší paletu rostlin včetně keřů. Střecha pak může sloužit jako odpočinková zóna. Zatížení konstrukce je ale výrazně větší.

Lidé si dnes chtějí zeleň také aktivně užít, populární jsou tak komunitní zahrady a kompostéry, nebo společná sezení jako třeba grilovací zóny. „V projektu View Spořilov je vedle revitalizace okolí a výsadby stromů plánovaná i revitalizace přilehlého jezírka,“ dodává Petchenko.

Voda je vedle rostlin dalším fenoménem „zelenějšího“ developmentu. Nezadržuje se jen prostřednictvím zeleně, ale i systémy svodu ze střech do podzemních nádrží, aby pak mohla sloužit k zalévání v okolí projektu.