Na parkovacích místech se nevydělává

Nejen v Praze v posledních letech vyvstává otázka, jak dopadne nová rezidenční výstavba na dostupnost parkovacích míst. Je to ale v první řadě město, které musí říct, co od developerů chce, komentuje Ing. Rostislav Petchenko.

Území Prahy z více než poloviny pokrývá zeleň, je tu řada ploch po někdejších průmyslových areálech nebo například po nádražích. Z nadhledu město nevypadá příliš zastavěné. Ale postupně se zahušťuje. S tím se vždy pojí otázka, jak nová rezidenční výstavba dopadne na dopravu v okolí a na dostupnost parkovacích míst. Odpověď na tuto otázku nemohou nabídnou developeři. Ti se musí řídit stavebními předpisy, které stanovují požadovaný počet stání v novostavbách. Je to tedy v prvé řadě město, které musí říct, co od developerů chce a zohlednit to ve zmíněných předpisech.

Dvě auta na rodinu dnes asi nejsou standard, společnost se obrací ke sdílenému způsobu života a silně například roste carsharing. Přesto se obvykle musíme snažit v rámci projektu vytvořit prostor pro parking, kde to jen jde. Pět podzemních podlaží ale kvůli tomu neuděláme. Jít pod zem je vždy technicky komplikované a nákladné. Většinou tak v našem oboru platí, že na parkovacích stáních se nevydělává. Prodáme je za to, co nás stojí jejich výstavba.

Může se tedy stát, že vzhledem k místním podmínkám vznikne problém s dopravou a rozsahem parkovacích ploch. Developer pak může třeba snížit dům o patro a spočítat si, zda se mu stavba ještě vyplatí. Někdy se ukáže, že nikoli a projekt skončí u ledu. Ale doprava určitě není nechána na pospas nové bytové výstavbě.